Ptali jste se někdy, kde se vzal vynález obyčejné tužky? Proč s jednou nemůžete rýsovat, ale raději se s ní vrhnout na kreslení portrétu? Pusťte se do čtení, ať dostanete odpovědi na své otázky a navíc se dozvíte, proč kosmonauti nepoužívají propisky.
Vše začalo v roce 1564, když bylo v Anglii nalezeno ložisko grafitu. Zanechávalo černou stopu a pastevci ho proto využívali pro označování svých ovcí. Aby si nezašpinili ruce, obalovali uhlíky do kousků látky. O století později byla stvořena tužka v takové podobě, v jaké jí známe dnes – respektive tuha obalená ve dřevě. A od té doby se příliš nezměnila. Jen o dalších dvě stě let na ni Američané připevnili gumu a Francouzi se pokusili míchat grafit s jílem, voskem a sazemi – vznikly tak tužky rozdílných tvrdostí.
Obyčejnou tužku nepoužívají jen architekti, truhláři, umělci nebo krejčí, ale i kosmonauti – klasická propiska totiž ve stavu bez tíže nefunguje. A víte, že jednou obyčejnou tužkou lze napsat téměř 50 000 slov nebo nakreslit čáru o přibližné délce čtyřiceti kilometrů?
Pojďme však k jádru věci – nebo spíše k tuze obalené dřevem, které je v nejčastějších případech cedr, lípa, borovice, olše nebo sibiřský smrk. Můžete v nich najít tuhu měkkou (s vyšším podílem grafitu) nebo tvrdou (obsahující více jílu). Škála tvrdosti se pohybuje mezi 9H (nejtvrdší) a 9B (nejměkčí), přičemž H = hard/tvrdý, F = firm/pevný a B=black/černý. Tuhy typu HB a F se nachází ve středu stupnice a patří mezi nejprodávanější druh, který je ideální na běžné zapisování, čmárání návrhů a skic. Pokud se však chystáte kreslit dílo umělečtějšího rázu, určitě sáhněte po měkčí tuze. Je sytější a lépe se rozmazává, což se vám může hodit například při stínování. Jestli ale plánujete technický výkres a rýsování, je pro vás nejideálnější tvrdá tuha, která je jemná, zanechává světlejší stopu a nerozmazává se.
Tak kterou z nich je vám libo? :)
Vyberte si z naší nabídky tužek na kaš-mi-daš 💙