Rozhovor s grafičkou Monikou Kramplovou: o její tvorbě, hodnotách, lásce k papíru, inkoustu, tvorbě rukou a vizuální identitě kaš-mi-daš.
Ať už sami tvoříte, nebo k tomu máte blízko, rádi bychom vám představili kreativní duši, která stojí za naší vizuální identitou.
Jak to celé začalo?
Poptávali jsme grafičku pro novou prodejnu v Holešovicích a ozvalo se nám nespočet talentovaných grafiků a ilustrátorů. Zpočátku to byla opravdu Sofiina volba. Monika nám ale ke své nabídce poslala i skicu perem. A nám se tenhle přístup moc líbil. Viděli jsme v ní jednoduchost, jasnou myšlenku i odvahu přijít s nápadem. Byl to dobrý instinkt! Dnes už je hotovo a Moničina vizuální identita protkla celou naši prodejnu na Praze 7, web i sociální sítě! A kaš-mi-daš konečně získal tvář, o které jsme snili.
Rozhovor s Monikou Kramplovou pro kaš-mi-daš zrealizovala a natočila Andrea Havránková.
Moni, ty jsi zpracovávala vizuální identitu řady projektů. Jak jsi přistoupila k tvorbě vizuální identity pro kaš-mi-daš? V čem to bylo jiné než ostatní projekty?
V každém projektu se snažím hledat nějakou společnou řeč se zadavateli. Nechám je, aby se otevřeli a komunikovali o jejich potřebách, protože oni znají problém do hloubky a nejlepší řešení se často už vznáší ve vzduchu. Když se najde jednoduchý a jasný základ, koncept či příběh, je potřeba najít prostředky, jak jej komunikovat, aby v lidech vyvolaly ten správný pocit. Základem většiny projektů je za mě otevřenost mezi zadavatelem a mnou, no a ten můj pohled na věc zvenčí. Přece jen, pod svícnem je největší tma.
S kaš-mi-daš to bylo jiné v tom, že jsme měli společnou řeč od začátku. Láska k papíru, vesmíru a východní kultuře… Dostala jsem krásné moodboardy a dokonce i text písně, od kterého se odrazit. To není úplně standard! I proto to bylo vlastně navržené raz dva. Navíc papír a vesmír se mnou zkrátka rezonují, je to něco, v čem si opravdu věřím.
Jak jsi přišla na myšlenku levitujících psacích potřeb?
To byl takový asi trochu prvoplánový nápad. Potřebovala jsem vystihnout téma papírnictví a zároveň vesmíru, takže levitující pera a inkoustové lahvičky se zkrátka nabídly samy. Navíc jednoduché věci bývají ty nejsilnější.
Samozřejmě jsem se na začátku zajímala, co znamená kaš-mi-daš, jestli to má třeba něco společného s kašírkou? Nemá. Název vznikl jen jako hravá fantazie, krásná náhoda, která ale zní jako název souhvězdí. Kasiopeja, kaš-mi-daš a tak. A tak se později jako motiv loga stalo souhvězdí – souhvězdí uprostřed papírenského vesmíru, čímž vznikl i silný základ pro rozehrání celého příběhu. Do toho jsme se bavili, že je potřeba pracovat s liniemi a texturami. Tak abych košatila ten příběh vesmíru, dopřála jsem mu černou díru, která vše pomalu vtahuje, siločáru po siločáře… Pak jsem zjistila, že v sortimentu kaš-mi-daš jsou i krásné lepící pásky na scrapbooking, čímž vznikly ilustrace antigravitačních pásů. A takhle nějak se to nabaluje, když se dostanete do správné flow.
Říkáš, že papír a vesmír jsou témata, která s tebou rezonují. Kde se zrodila tvoje láska k papíru?
Přijde mi, že my jako lidé jsme s papírem sžití od nepaměti. Když chcete začít něco kreslit na nepopsaný list, musíte do toho jít s odvahou. Nebát se. Furt je tam napětí, jestli se povede vyjádřit to, co máte v hlavě. Jak do toho jednou šáhnete, je vymalováno. Nemůžete dát zpět a zkusit tah znovu. Na druhou stranu papír můžete zmuchlat, pustit na něm uzdu emocím, muchlat, stříhat, překládat a nic se nestane. Je to krásný a tvárný materiál. Co posunulo tuhle lásku na další level byla výroba ručního papíru z moruše na workshopu u Michala Gorce (Papyrea).
Jinak myslím, že to, co nedokážete nakreslit na papír, tak nejde realizovat vůbec. Každá skica je jakoby mantrou úspěchu. A další aspekt, který mám na papíru ráda, je náhoda a přítomnost: někde vám ukápne kaňka nebo ujede linka a vy s ní pak můžete pracovat dál a vnést do díla trochu autentičnosti.
Jak jsi zpracovávala první nápady a kde bereš inspiraci?
Na první nápady jsem se vrhla až hladově, ta vesmírná hloubka tématu mi v práci moc chyběla, takže jsem si uvařila konvičku výborného čaje Sencha, posbírala papíry, štětce, kartáčky na zuby, misky a staré inkousty a začal si hrát. Takhle jsem strávila celý den na zemi, poslouchala Across The Universe obklopená různými papíry s inkoustovými malůvkami, fleky a cákanci, abych se vžila do těch materiálů a i do tvůrců. U každého projektu je to samozřejmě trochu jiné, ale to naladění na téma skrz komunikované prostředky, to je pro mě základ.
Máš oblíbené psací potřeby a inkousty, bez kterých se neobejdeš?
Dlouho jsem si přála plnicí pero, které budu mít ráda a budu ho moci používat do nekonečna. To jsem si pořídila až nyní u kaš-mi-daš a je to takový splněný sen, má čistý design, dobře se drží, a ten zvuk, když drhne o papír!…Inkoust mám teď oblíbený s metalickými odstíny – je tam taková hra proměnlivosti a mě hrozně baví objevovat, jak by se ta proměnlivost dala promítnout i do námětu. Jinak samozřejmě královnou mých psacích potřeb je tužka, aspoň B6. A na běžné poznámkování mi moc vyhovuje rozložitelná gelovka od tvůrců plnícího pera.
To je pro dnešek vše. Děkujeme, že s námi tvoříte náš papírenský vesmír!
P.S. Také rádi nahlížíte do tvůrčího procesu zajímavých lidí? Máte svého oblíbeného tvůrce, kterého byste rádi viděli na našich sociálních sítích a blogu? Člověka, kterému v žilách koluje inkoust a když ruka tvoří, mozek odpočívá, protože je to pro něj ta nejpřirozenější věc na světě?
Řekněte nám o něm! A pomozte tvořit obsah, který má smysl.
Rozhovor s Monikou Kramplovou můžete shlédnout i na videu: